Jak rodinka k bydlíku přišla.

Začínali jsem v roce 2015 karavanem. Náš první výjezd byl plný chaosu a strachu. Nejeli jsme moc daleko od domova. Sedmihorky. Byl březen, kemp prázdný, nikde nikdo. Jen my dva, náš pes a 3. měsíční mimino. Dojeli jsme, uf. Poprvé jsme táhli za autem něco většího než plechovky na svatbě. Takže nervozita byla značná. Po zaparkování jsme si vážně zhluboka odfrkli, teď už nás nic hrozného nečeká a fakt si to užijeme. To bychom ale museli být připraveni na vše a to my jsme bohužel nebyli... ....Jak to, že nám nejde v karavanu elektřina? Vždyť to při prodeji fakt fungovalo. Voláme přítele na telefonu. Cože?? My máme mít sebou prodlužovák a někam se připojit? Na recepci byli ale připraveni na exoty, kteří si o sobě myslí, že jsou karavanisti. Prodlužovák nám půjčili. Další velké uf, elektřina funguje. Ve tři hodiny v noci nás probudila dost velká zima, jako že opravdu dost velká. Po půl hodině běhání kolem karavanu, proč to topení sakra netopí. Další velké zjištění. Je tady plynová bomba, která se musí asi plnit! Za blbost se platí, takže ve 3 hodiny v noci, se zmrzlým miminem v karavanu, fakt NEDOPORUČUJEME jezdit na nejbližší benzínku shánět plyn.  

To byly naše začátky. Dneska se tomu smějeme. Po 7 letech karavaningu jsme obměnili náčiní a najednou jezdíme v obytňáčku. A už si fakt asi můžeme říkat KEMPEŘI. Bydlíka máme rok, už jsme s ním projeli dost států a na další se chystáme. Veškeré zajímavosti i nezajímavosti o našich cestách najdete právě tady u nás...

                                                                        S větrem v zádech, CF.